Donedávna určitě neobvyklá souvislost, ale vezmeme-li v úvahu, že knihy vždy šířily vzdělanost a osvětu, tak je to v duchu doby. Místem dnešního povídání o internetu totiž byla Městská knihovna v Modřicích a partnerem její nová vedoucí - paní Miroslava Kubíková. Začneme dotazem rovnou k tématu: Co má společného knihovna s internetem ?
Naše knihovna je zapojena do Projektu internetizace knihoven (PIK), který dotuje Ministerstvo informatiky. Máme tedy k dispozici trvalé připojení na internet, využitelné i pro veřejnost a pracujeme na digitalizaci katalogu, jako základní podmínce pro dálkové zpřístupnění našeho knihovního fondu.

Znamená to, že je u Vás volný přístup na internet?
Prakticky to vypadá tak, že v půjčovní době mají všichni zájemci, tedy nejen registrovaní čtenáři, možnost maximálně hodinu ZDARMA pracovat na počítači s internetem.

Takže si mohou prohlížet Modřický internetový magazín mim.voda.cz a teoreticky cokoliv ze světového webového informačního fondu, který podle vyhledávače „Google“ dnes obsahuje přes 8 miliard (!) stránek …
Jaký vztah k výpočetní technice a internetu máte Vy osobně ?
Určitě kladný. V rámci okresní knihovny Brno venkov jsem se jako garant zavádění výpočetní techniky od počátku snažila využívání těchto nových technologií podporovat.

Zmínila jste digitalizaci katalogu – jak jste daleko a co to přinese ?
Větší část, tj. asi tři čtvrtiny z našeho 16 tisícového knihovního fondu už je v počítači, zbytek by tam měl být vložen do konce roku. Na internetových stránkách www.volny.cz/mkmodrice/ jsme nedávno zpřístupnili náš on-line katalog k prohlížení a po dokončení bude možno přes internet i knihy rezervovat k vypůjčení.

Můžete přiblížit, co se v katalogu čtenář dozví ?
Zatím novinky od roku 1998, zpětně i beletrie pro dospělé, naučná literatura pro mládež a knihy pro děti od 9 let. Všechny katalogizační lístky kromě základních bibliografických údajů obsahují tématická klíčová slova, podle kterých se dá vyhledávat a u beletrie je tam i stručná anotace.

Zpět do historie - od kdy v našich zemích vlastně fungují veřejné knihovny ?
Nejvíce asi zapůsobil knihovní zákon z roku 1919, který ukládal všem obcím přímo povinnost zřídit a provozovat místní knihovny. Druhý knihovní zákon byl vydán v roce 1959 a v pořadí třetí, upravující provozování knihoven v nových podmínkách byl vydán v roce 2001.

Pro bližší seznámení jsem si tedy na internetu (jak jinak) příslušné zákony jako sněmovní tisky v digitální knihovně parlamentu vyhledal a je to docela zajímavé čtení. Např. v důvodové zprávě k návrhu zákona z roku 1919 je nejen popsán stav v ČSR, ale i podrobné srovnání s USA a mnoha zeměmi Evropy. Ještě se zeptám, jaká je současná pozice knihoven u nás, a co jinde ?
Myslím, že do profesionálních knihoven, kam patří i modřická, chodí v poslední době víc čtenářů, na rozdíl od těch malých vesnických, kde zájem spíše klesá. Srovnávat se světem mohu jen z různých zprostředkovaných informací. Například v USA jsou knihovny prestižní záležitostí, podporované finančními dary mecenášů, zatímco u nás je to spíš záležitost lidová, podporovaná státem a obcemi. Ve Skandinávii – Švédsko, Norsko jsou knihovny populárními kulturními institucemi, kde se schází mládež kolem počítačů a bývá tam prý o hodně hlučněji …

Na závěr Vám přeji hodně čtenářů u regálů s knihami i u internetu a děkuji za rozhovor.