Dnes je nepochybné, že tento fenomén přinesl zásadní změny v komunikaci a prezentaci informací. Znalost možností internetu a umění jich využívat proto není jen námět pro volné chvíle, ale především užitečná kvalifikace na trhu práce. Původně v 60-tých letech to byla decentralizovaná síť US armády a univerzit - ARPANET, která měla fungovat i po atomovém napadení. Princip hypertextové světové sítě „World Wide Web“ byl formulován roku 1990 v ústavu fyziky částic CERN ve Švýcarsku. V roce 1983 bylo na internet napojeno asi tisíc počítačů, v roce 1992 milion a v roce 2000 přes 100 milionů. V roce 1990 vznikla první internetová stránka, za dva roky jich přibylo 50 a v roce 2004 se jejich počet odhadoval na 60 milionů. Největší čs-server seznam.cz má v současné době (březen 2005) návštěvnost přes 900 tisíc lidí denně, kteří každý pracovní den pošlou asi 380 tisíc e-mailů.

Začneme tím, co si vlastně máme pod pojmem „internet“ představovat.Tak především je to různými způsoby vícenásobně celosvětově propojená a nepřetržitě fungující síť počítačů tzv. „serverů“ (od angl. slova serve = obsluhovat). Tyto servery mají na svých diskových pamětech uloženy výše uvedené miliony internetových stránek nebo data, ze kterých takové stránky dle aktuálního požadavku vygenerují. Podstatné přitom je, že síť serverů se navenek chová jako jeden homogenní celek, takže je úplně jedno, jestli se do ní připojíte v New Yorku, v Tokiu či v Modřicích - způsob prohlížení stránek i jejich dostupnost jsou v zásadě naprosto stejné. Pouze prohlížecí program (nejčastěji MS Internet Explorer ve Windows) bude mít nápisy na tlačítkách anglicky, japonsky či česky.

To jsme trochu předběhli. Abychom mohli internet využívat, musíme se ještě dohodnout s některým „poskytovatelem“, na kterého se přes telefon, bezdrátově, příp. jinak připojíme ze svého počítače. Pomineme-li investici do nákupu počítače, musíme vždy také nějakým způsobem za dostupnost internetu zaplatit - telefonní poplatky či paušál. V současné době se zdá jako nejvýhodnější využívání 24-hodinového bezdrátového připojení. Jedno přijímací zařízení na střeše i paušál za připojení totiž může sloužit pro několik uživatelů, takže se sousedé na to mohou složit. V práci, ve škole a dnes už i v modřické knihovně, anebo třeba v internetové kavárně někde v Nepálu či v Rio de Janeiru už někdo připojení zajistil. V takových případech pak stačí si k počítači sednout ...

Vzájemné propojení internetových stránek zajišťují „hypertextové odkazy“ t.j. zvýrazněné úseky textu nebo obrázky. Pokud na ně klikneme L-tlačítkem myši, v okně prohlížeče se objeví příslušná stránka, na kterou odkaz vede. Nová stránka přitom může být buď jako náhrada původní, anebo v novém okně. Který z těchto případů nastane určil předem autor stránky, když přislušný odkaz definoval. Otevření v novém okně si ale můžeme vyžádat i sami - P-tlačítkem myši a příslušnou volbou (L-tlačítkem) z malé nabídky. Z nového okna se vracíme zpět jeho zavřením (tlačítko „x“ vpravo nahoře), z nahrazeného pak šipkou „zpět“ vlevo nahoře. Z počátku je z toho člověk poněkud nejistý, ale dá se to zvládnout ... Taky je možno stránky vyhledávat přes katalogy jako je např. zmíněný „seznam.cz“ a přes automatické vyhledávače - ale o tom, stejně jako o „e-mailu“, až příště.