O autorech skladeb
Antonín Dvořák (1841 - 1904)
cyklus "Písně milostné" vznikl jako druhé dílo na milostné verše básníka Gustava Pflegera - Moravského "Cypřiše". První variantu, která vznikla z Dvořákovy touhy nad neopětovanou láskou ke své pozdější švagrové, skladatel nikdy nezveřejnil.

"Napadly písně" a "Žitné pole" patří k pěti sborům, které A. Dvořák složil na texty, vybrané z vrcholné básnické sbírky Vítězslava Hálka "V přírodě". "... dojmy, jimiž na citlivou duši významného českého lyrika zapůsobila česká příroda, doplnil tóny, které plně vystihují něhu, náladovou barvitost i citové vznícení básnických předloh ... (O. Šourek, A. Čubr)"

Klement Slavický (1910 - 1999)
žák Josefa Suka, po celý tvůrčí život navazoval na melodiku rodné Moravy, jeho hudební výraz byl vždy vášnivý a citově hluboký, v mládí blízký Janáčkovi. Prezentované písně jsou součástí 6-ti dílného písňového cyklu "Ej srdénko moje" z roku 1954.

Igor Stravinskij (1882 - 1971)
jeden z největších a nejoriginálnějších skladatelů 20. století - postupně ruský, švýcarský a americký občam - ke konci života si oblíbil Benátky, kde také zemřel. Jeho hudba k baletům Pták ohnivák, Petruška a Svěcení jara z prvního tzv. "ruského" tvůrčího období dodnes patří mezi nejhranější skladby orchestrálního repertoáru. I v dalších oblastech (neoklasicismus, seriálová hudba) patřilo jeho dílo k inspiracím avantgardního umění.

Francesco Bianchi (1752 - 1810)
významný italský hudebník, teoretik a operní skladatel (napsal jich přes 80). Působil v Neapoli, ve Florencii, v Paříži, jako varhaník v kostele San Marco v Benátkách a jako kapelník v Londýně a v Dublinu.

Carl Maria von Weber (1786 - 1826)
významný německý skladatel a kapelník, 1813-1816 stál v čele české opery Stavovského divadla. Opera Čarostřelec (1821) je zakládajícím dílem německé romantické opery a vzorem národní opery, jejíž hrdinové jsou z řad prostého lidu. Postava Aničky představuje mladičkou dívku, která si v uváděné árii dělá legraci z okolností kolem námluv a svatebních příprav.

Leoš Janáček (1854 - 1928)
Nápěv "Kačena divoká" byl složen do "Zpěvníku pro školy střední a měšťanské", který sestavil Janáčkův přítel a kolega na učitelském ústavě B. Žalud a vydal u J. Barviče v Brně r. 1885. Z původní lidové balady o 9 slokách (sbírka F. Sušila) si vybral část a "... ve výrazově přesvědčivém nápěvu chmurně baladického tónu zvláště dobře rozlišil střídání mužských a smíšených hlasů ... (B. Štědroň)"

Orlandus Lassus (1532 - 1594)
Jeden z nejvýznamnějších renezančních skladatelů, zv. "král hudby". Původem Vlám, působil v Miláně, v Římě a především jako dvorní skladatel a kapelník v Mnichově.

Jacob Arcadelt (1514 - 1567)
Původem z Holandska, působil v Itálii, hlavně v Římě ve službách papeže a potom v Paříži. Měl velice dobrou pověst jako skladatel madrigalů a církevní hudby.

Johann Sebastian Bach (1685 - 1750)
Německý skladatel a varhaník, vrcholný představitel barokní hudby a mistr kontrapunktu. Slovo vzniklo z latinského "punctum contra punctum" (bod - tj. nota* - proti bodu). Je to skladebná technika, při které dva nebo více hlasů současně zpívají nebo hrají samostatné melodie a vzájemně se nikterak nepodřizují. Představu o dvojhlasém kontrapunktu získáte, zazpíváte-li si dohromady lidové písničky Andulko, mé dítě a Na Bílé hoře. Můžete zkusit i kontrapunkt tříhlasý společným zazpíváním lidových písní Jede, jede poštovský panáček, Já do lesa nepojedu, Neviděli jste tu mé panenky. Kontrapunkt má svůj protiklad v harmonii, kde je vedoucí jeden hlas a ostatní jsou vlastně "v jeho službách". (Vrkočová - Slovníček zákl. hudebních pojmů).

Pierre Glaignant (1530)
Francouzský autor známé a populární písně.