Souvislosti: Anno gratie MCCXLVII - datum Moderiz , Památník písemnictví na Moravě ^ , Rajhrad - info .
Ještě do 28. ledna mají zájemci o historii možnost nenechat si ujít návštěvu ojedinělé výstavy o nejvýznamnějším díle vynikajícího středověkého teologa a vykladače bible (exegeta) Petra Comestora. Zlomek opisu vrcholného Comestorova díla z konce 13. století s názvem Historia scholastica byl nalezen ve fondu Farní úřad v Modřicích a je možné jej právě nyní v hodnověrné faksimilii z dílny Moravského zemského archivu v Brně vidět v Památníku písemnictví v Rajhradě. Tento pergamenový zlomek, jenž tvořil měkký přebal knihy účtů kaple v Želešicích z let 1610 až 1685 plně identifikovala 21. září 2006 Prof. PhDr. Jana Nechutová CSc. z Masarykovy univerzity v Brně. Comestor se narodil kolem roku 1100 v Troyes a zemřel kolem roku 1180 v Paříži. Během svého života byl praktickým teologem a vykladačem Písma a Lombardových Sentencí, mimo jiné také děkanem troyské katedrály a kancléřem pařížské univerzity. Přídomek „Comestor“, česky „Žrout“, obdržel za nebývalé shromažďování poznání a výkladů a byl znám velmi rozsáhlým všeobecným vzděláním.
Nejvýznamnější Comestorovo dílo Historia scholastica vzniklo mezi léty 1169 až 1173. Jeho název lze přeložit jako Dějepis pro školy či Dějeprava, dnes bychom jej zpřesnili na Biblická dějeprava. Tento soubor biblických dějin doplněný o výňatky z církevních Otců a starověkých dějepisců byl čile přepisován v mnohých klášterních skriptoriích, velmi rozšiřován a postupně školsky používán v celém tehdejším křesťanském světě. Comestor, jenž se při psaní svého nejvýznamnějšího díla pevně držel biblického textu, všechny biblické příběhy systematicky a zjednodušeně převyprávěl. Tato ve své době velmi oblíbená kniha byla do češtiny přeložena již kolem roku 1400, patrně pro potřeby Emauzského kláštera v Praze. Nejstarší české Comestorovy zlomky spisu Historia scholastica jsou psány dokonce hranatou charvatskou hlaholicí. Původní latinský text byl přeložen také do francouzštiny, němčiny, holandštiny a portugalštiny.
Náš objev, jenž budeme nazývat Modřický Comestor, je podle zjištění předního odborníka Masarykovy univerzity v Brně na středověkou paleografii PhDr. Dalibora Havla psán úhlednou drobnou gotickou minuskulou, která má řadu výrazných provenienčních charakteristik francouzských písařských škol, stojících pod vlivem Paříže. Takzvaná littera Parisiensis se hlásí do pozdního XIII. století nebo přelomu XIII. a XIV. století. Tento rukopis byl tedy pořízen přibližně sto let po napsání Comestorova originálu.
Modřický Comestor tvoří pergamenový arch se dvěma úplnými listy. List A je nadepsán „Historia evangelica“ a vypráví evangelium podle Matouše (Mt 16, 17) a Lukášova podobenství a na listu B pokračuje vyprávění podle Matouše (od Mt 22, 41). Text je psán ve dvou sloupcích (12 x 19,5 cm, mezera 1 cm) o 42 řádcích a iniciály s protaženými rostlinnými motivy jsou střídavě modro červené a červeno modré. Velikost celého archu je 34 x 66 cm, hřbet knihy zabírá 2 cm, volné okraje jsou přeloženy tak, že zavřená kniha má velikost 20 x 30,5 cm.
I když je modřický Comestor z konce XIII. století pouhým zlomkem spisu Historia scholastika, stává se tímto nejstarší písemností Státního okresního archivu Brno-venkov. Dosud nejstarším dokumentem zde uloženým byla pergamenová listina Václava IV. z roku 1416, kterou město Tišnov obdrželo právo konání výročního trhu podle způsobů trhů brněnských. O Petru Comestorovi je známo, že dlouhá léta lopotně pátral po jménech tří mudrců z východu, kteří se vydali za hvězdou, aby našli nově narozeného krále. Petr v apokryfech nakonec nalezl a hodnověrně ověřil jména Kašpar, Melichar a Baltazar, která se vyskytují v pramenech až od IX. století.
Za tento malý objev je nutné poděkovat panu faráři Mgr. Františku L. Hemalovi, farníkům modřické farnosti a panu PhDr. Rudolfu Procházkovi z Muzejního spolku Modřice, kteří celý rozsáhlý farní a děkanský archiv předali do Státního okresního archivu Brno-venkov v Rajhradě. Po odborném archivním zpracování bude více než osm běžných metrů písemností a úředních knih této církevní instituce převážně z 17. až 19. století zpřístupněno badatelské i laické veřejnosti.